Někdo bohy uctívá, někdo si na ně holt vezme pořádný dranžírák a uřeže jim hlavu. Slovanský panteon by si po prvním dílu Kotletova akčního nářezu měl uvědomit, že starým dobám už odzvonilo, a že meč vám proti pořádné dávce z kulometu nepomůže, ani kdybyste byli sebeepičtěji nasáklí magií. A že ty kulomety budou řvát naplno.AUTOR: František Kotleta
DATUM VYDÁNÍ: 2014
ŽÁNR: akční fantasy / řezničina
SÉRIE / DÍL: Perunova krev / 2.
OBÁLKA: Piotr Cieśliński
POČET STRAN: 304
NAKLADATELSTVÍ: Epocha
Náš hrdina, pan Fridrich, už má všech možných i nemožných bohů už vážně dost. Byl podveden, několikrát se ho pokusili zabít a teď přišel čas to všechno splatit i s úroky. Bude to stát hodně munice, sexu na posílení a vyhledání spojenců, se kterými by se nejradši nepaktoval. Pořádky mezi bohy se změnily a je potřeba to napravit. Jenže většina bývalých vůdců je mrtvá a vládce Perun se skrývá. Šeptanda říká, že se dokonce dal na křesťanství. Zkrátka se neděje nic, co by mohlo veterána z Afghánistánu na jeho cestě rozhodit. A s obézní odstřelovačkou a vojákem s doslova bombově vytuněnou kriplkárou za zády už vůbec ne.
Akční tempo nastavené jedničkou nepolevuje ani v pokračování Perunovy krve. Navzdory hektolitrům krve a smršti násilných výjevů (děti, zabít boha nožem doma určitě nezkoušejte) si ale kniha zachovává nutný sarkastický nadhled a srší přesnými dávkami všelijakých druhů humoru. Perverzní, černý, politický - z nekorektních vtipů vás zaručeně alespoň nějaký donutí se při čtení krátce uchechtnout. Jde jasně cítit, že Kotleta se cítí doma spíš v dlouhých bojových scénách než tam, kde dochází ke klidu a rozmluvě. S dialogy ale samozřejmě nemá problém, jsou svižné a realistické. Tak jako obvykle se u tohoto autora nesetkáme s květnatě opisnými pasážemi - jde k věci, stručně a jasně, a jednotlivé výjevy se střídají tak rychle, že nemáte šanci začít se nudit. Dějové zvraty (mnohdy i poměrně absurdní) nezklamaly, a dokáží skutečně překvapit. I když čtenář pravděpodobně tuší, co se stane, cesta k této události je vždy nejasná. A zatraceně, hlavně má styl.
I přes určitou zveličelost, tlačení na pilu a vtip a zacházení do extrémů, které je částečně pro žánr, ale hlavně pro Kotletu typické, je všechno tak, jak má být. Až na lehce uspíšený konec, který byl možná ze strany čtenáře trochu neuspokojivý, do sebe vše zapadá jako puzzle. Navzdory brutalitě a všem možným okolnostem neztrácí hlavní hrdina lidskost a uvěřitelnost (pokud tedy zrovna nechrlí hlášky absolutního machra) a navíc je to sympaťák, kterému určitě budete fandit. Škála postav je jako obvykle barevné panoptikum, které pobaví a dost možná i zaujme. Zvlášť pojetí některých slovanských božstev je opravdu překvapivé a stojí za to se s nimi seznámit. Koneckonců, autorovi podal přátelskou radu i mistr Červenák, a to je obor už docela odborník, nemyslíte?
Pokud se chcete přesvědčit, jak šílená může něčí fantazie být, nebo se jen odreagovat u oddechového akčního nářezu, Perunova krev rozhodně nezklame. Obě dvě její části jsou si do kvality rovny a když si s sebou ke čtení vezmete špetku nadsázky, nebudete litovat. A rozhodně se nebudete nudit. Škoda je jen trochu uspíšeného finále a případů, kdy už se moc tlačilo na pilu. Každopádně nemá tato kniha o nic monstróznější ambice než skvěle pobavit a to ve vlastním, osobitém stylu. Což se daří na jedničku.
Komentáře
Okomentovat