Jako každý správný knihomol, i já si vedu seznam "chci si přečíst". Takový seznam netřeba si někam zapisovat - člověk si to, narozdíl od nákupu, všechno pamatuje. A ačkoli stále roste bobtná, věřím, že se do konce života snad ke všem položkám na něm dostanu. Jednou z nich bylo právě i Pekelné město, které se mi konečně dostalo do rukou. Proč jsem zrovna po něm tak prahla? Inu, doporučení za tím, tentokrát, nebylo...
AUTOR: Greg Keyes
DATUM VYDÁNÍ: 2009 (CZ 2013)
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: The Infernal City
ŽÁNR: fantasy
SÉRIE / DÍL: Elder Scrolls / 1.
OBÁLKA: Paul Youll
POČET STRAN: 288
PŘEKLADATEL: Jakub Kovář
NAKLADATELSTVÍ: Epocha
Zkušený čtenář ví, jak ošemetné může být vysoké či nízké očekávání. Ačkoli je bezpečnější nečekat od neznámého titulu ve vašich rukou nic a pak se nechat překvapit výsledkem, mně se většinou nedaří zůstat neovlivněná. Většinou totiž prolistuju recenze, hodnocení napříč databázemi a názory blogerského kolegia. Důvod, proč se o vlivu očekávání zmiňuji, je evidentní - od Pekelného města jsem nečekala žádné zázraky. Knižní adaptace her a filmů v drtivé většině případů trpí paralýzou nedotaženosti, stručnosti a zmatenosti. Kolikrát máte pocit, že místo uměleckého postupu "vyprávění" zvolil autor popisný postup... popisu děje. Nebývá to však nutně autorova vina - v podstatě je v situaci, kdy píše fan fiction, ale navíc je svázán dohledem vlastníka autorských práv. Tak přemýšlím, že by tohle povzdechnutí na úvod vydalo na článek, hm.
Po dvoudílném příběhu Grega Keyese jsem tedy nesáhla v touze po úchvatném čtenářském prožitku. Můj zájem zapříčinilo něco jiného, totiž kouzelná formulka jménem "The Elder Scrolls" v názvu knihy. Svět Skyrimu a Oblivionu, jediných dvou titulů z této herní série, se kterými mám (skvělou) osobní zkušenost, si přímo říká o doplnění v podobě knihy. Je v něm tolik námětů ke zpracování, tolik reálií, které se dají využít... Což se bohužel Pekelnému městu daří tak nějak napůl. Pravda je, že nehráč neznalý světa Tamrielu si nepočte. Autor pálí od boku názvy ras, zemí a měst, aniž by se zdržoval vysvětlováním, takže chudák čtenář možná v polovině pochopí, že khajiit je něco na způsob kočky zkřížené s člověkem. Hráč si na jeho místě představuje typickou syčivou mluvu ze hry a před očima mu živě vyvstává obraz bojovníků z Elsweyeru. To se samozřejmě nedá brát úplně jako chyba - právě hráči jsou totiž cílovou skupinou, pro kterou je kniha určena.
Bohužel je autor podobně stručný i co se jiných věcí týče. Jazyka a emocí postav, například. Nečekejte od Pekelného města rozvětvená souvětí, barvité popisy ani perfektní naladění atmosféry. Zkrátka čtete. Víte, co se děje, ale zároveň vás jakékoli zvraty v ději nechávají relativně chladným. Na druhou stranu ale jednoduchost jazyka není až tak prostá, aby to bylo vysloveně na škodu. Jen některé pojmy a obrazy, které jsou nám čas od času předloženy, kazí lehce vykreslený dojem z příběhu, protože se na místo vyloženě nehodí. Co se postav týče, nejsou tak ploché, jak by se mohlo zdát z mého negativního tónu *le úsměv*. Mně k srdci víceméně nepřirostl nikdo, ale charaktery v knize jsou relativně sympatické se stručně vystiženou podstatou. Možná lehce klišé, ale komu by to ve zpracování videohry dvakrát vadilo. Co se příběhu týče, doufám, že se v pokračování - Pán duší - rozjede. Děj je v Pekelném městě nerovnoměrně rozdělen na více či méně zajímavé dějové linky, přičemž jedna z nich zabírá téměř třičtvrtě knihy a chudák breton Colin z Penitus Oculatus nám zamával snad z deseti stránek. Nadnesené, uznávám, ale je to škoda.
Celkově je víc věcí, kterých je v případě Pekelného města škoda. Musím to ale brát s určitým nadhledem - není to veledílo, od kterého se očekává velká invence nebo komplikovaný sloh. Je to doplněk ke hře a jako takový splňuje svůj účel. Pobaví, zabaví a hráči, pro které je kniha určena, se mohou na okamžik vrátit do milovaného bizarního světa Tamrielu. Jako odpočinková výplň do autobusu parádní, splnilo očekávání. Navíc, tolik si o jídle ve fantasy jen tak nepočtete, leda byste znovu sáhli po Hře o trůny. To jsme ale trochu v jiné dimenzi. Pokud jste fanoušek hry, určitě dejte Pekelnému městu šanci. Pokud nejste, teoreticky to můžete zkusit taky.
Komentáře
Okomentovat