Mezi všemi těmi klasickými literáty, rozpadajícími se svazky z městské knihovny a čtenářskými rozbory bylo těžké si najít čas i na něco zajímavějšího. Nevyhla jsem se tedy ani čtení v autobuse, což se na přebalu druhého dílu Vlčího věku negativně podepsalo, ale zvládli jsme to. Po pár týdnech od recenze na knihu Jdi a přines hlavu krále jsem tu se zhodnocením jejího pokračování!
AUTOR: Jaroslav Mostecký
DATUM VYDÁNÍ: 1996
ŽÁNR: historická fantasy
SÉRIE / DÍL: Vlčí věk / 2.
OBÁLKA: Lubomír Kupčík
POČET STRAN: 472
NAKLADATELSTVÍ: Epocha
Leif Olafson, dědic dánského trůnu, a jeho pobočník-druh Helgi Troll během prvního dílu zažili mnohá dobrodružství, avšak místo aby je jejich putování dovedlo k branám Hedeby, tedy Leifa ke koruně, větry náhody je odvály až do Británie. Získat hlavu krále, díky které si bude moci Olafson obhájit svůj nárok vládnout, není lehké, a už vůbec ne dostat se s ní zpět k dánským břehům. A ačkoli jsou vikingové bojovníci jak se patří, zvlášť tihle, ve dvou je takový úkol v podstatě nemožný. Po nevýhodném spojenectví a porážce mercijského krále se Leif i Helgi ukrývají v krajině Walesu. Anglii zasáhl mor, po sto letech nadešel čas tahu draků a k irským břehům se vlečou stovky lodí plných mladých dívek, které stříbrachtiví chtějí prodat vykladačům vůle ušatých hadů. Na jedné z těchto lodí je lapena i Ulrika, Helgiho láska - a u kormidla nestojí nikdo jiný než norský král Lars, Šťavnatá lebka, Trollův úhlavní nepřítel. Nadupaná akce zaručena!
Na rozdíl od prvího dílu, který spíš v epizodním podání nabízel různá dobrodružství ústřední dvojice hrdinů, pokračování Vlčího věku je plynule navazující román. A plnohodnotný špalek, nutno přiznat, protože prokousat se krásným obrazovým jazykem autora Mosteckého nejde za třepání se na sedačce v hromadné dopravě zrovna raz dva. Jednotlivá dobrodružství na sebe navazují a tentokrát čtenář ví, jaké finále jej čeká na konci - i když o znalosti detailů si může nechat jen zdát. Lars je zvraty všeho druhu napěchovaný po okraj - bude se milovat, bude se umírat, bude se, zatraceně, dít i všechno ostatní! Byť je totiž historická složka v knize pořád dost silná, ono fantastično se do popředí dere mnohem výrazněji než v případě předchozí knihy. Ušatí hadi, draci, zaklínadla a bájní králové... To všechno nereálno sedí do "reálna" raného středověku naprosto perfektně. Atmosféra je silná a tempo relativně rychlé, navzdory květnatému jazyku.
Kromě Leifa a Helgiho se vrací i jiné postavy známé z první části - například hlavní "záporák", norský král Lars. S dvojnásobným objemem stran ale přichází i mnohem víc nových postav, na kterých příběh stojí a které jsou hlavní perličkou Vlčího věku. Nezáleží na tom, jak dlouho nebo krátce se určité figurky v příběhu zdrží, čtenář má o všech přehled. Ví, jaké jsou, co je pohání a co cítí. O to se Mostecký bravurně stará občasným zaběhnutím do ich-formy a myšlenkových pochodů. Škála postav je široká a barevná, a jejich provedení je vážně umělecké. Kromě toho se samozřejmě stálice a hlavní aktéři dočkali i jistého osobnostího posunu. Tohle je radost číst. Stejně tak je radost ponořit se do akčních sekvencí a soubojů. Atmosféru se daří vykouzlit zdařile a ačkoli jsou někdy boje trochu delší, od lehkého zmatení jsem se k totálnímu "hej netuším" nikdy nedostala. Stejně matoucí někdy dokáží být i košaté popisné pasáže, na kterých, na druhou stranu, stojí kouzlo knihy.
Po přelouskání prvního dílu jsem měla od Larse určitá očekávání, a všechna se naplnila. Druhý díl trilogie popisující Leifovu cestu k trůnu nabídl totéž co ten první, ale v hojnějším množství a plynulejší formě. Tempo nepokulhává, kniha nenudí a zvratů na čtenáře čeká vrchovatě. Hutná atmosféra středověku se skvěle proplétá s prvky fantasy a emocemi propracovaných postav. Máte rádi éru vikingských nájezdů a příbuznou tematiku? Vlčí věk vřele doporučuju, a už si brousím sekeru zuby na třetí díl!
Komentáře
Okomentovat