Píseň krve je lahůdka, kterou by neměl žádný fanoušek žánru minout. Sama jsem si ji s velkou parádou loni na podzim pořídila domů a přelouskala během chvíle - ale co čert nechtěl, na recenzi nedošlo. Zatraceně, proč, to dodnes sama nevím. Nicméně, o Vánocích jsem kvůli své hlavě děravé nechala rozečtené čtivo na intru a dva týdny bez knih, to bych nevydržela. Tak jsem se do Písně krve vrhla ještě jednou - a i na podruhé s chutí!
AUTOR: Anthony Ryan
DATUM VYDÁNÍ: 2013 (CZ 2014)
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Blood Song: A Raven Shadow Novel I
ŽÁNR: fantasy
SÉRIE / DÍL: Stín krkavce / 1.
OBÁLKA: Dorothea Bylica
POČET STRAN: 634
PŘEKLADATEL: Jakub Kalina
NAKLADATELSTVÍ: Host
Píseň krve mě lákala už od chvíle, kdy se objevila v knihkupectvích, proto jsem po ní při první příležitosti nedočkavě chňapla. Už od loňského září mám tedy problém nacpat ji někam do knihovničky, a ačkoli se tam pro ni pořádné místo pořád neuvolnilo, stihla jsem ji už dvakrát přečíst. Poprvé jsem o tom na blogu bohužel nereferovala, to ale dnes hodlám napravit! Jak už asi tušíte, s prvotinou Anthonyho Ryana jsem byla spokojená. Zatraceně, jen by mohli upustit od trendu přeplácat obálku tisícem různých nápisů, kde neokoukané autory přirovnávají ke špičkám žánru. Je to ohrané, takže mě to ke koupi stejně nemotivuje, a navíc to zazdívá jinak vcelku pěkné přebaly. To jen takový bezmocný postesk na začátek - teď už budeme (skoro) jen chválit!
Děj je čtenáři předložen částečně retrospektivně. Na začátku každé z pěti částí, do kterých je kniha rozdělena, se můžeme dočíst o současnosti, ve které je Vélin Al Sorna dávno dospělý muž, nejslavnější válečník Sjednoceného království a vězeň téměř jistě odsouzený k smrti. Cestou ke svému konci vykládá jižanského kronikáři svůj příběh - právě ten tvoří většinu Písně krve. Sledujeme Vélinovy osudy od chvíle, kdy ho otec svěřil Šestému řádu Víry, tedy jeho tvrdý výcvik, první válečnické zkušenosti, zapletání se do mocenských intrik a v druhé polovině hlavně válku. Autor v ději mnohdy přeskakuje celé měsíce i roky, aby se dostal k těm událostem, které jsou podstatné (někdy se až zpětně dovídáme, co se kdy stalo), a udržuje tak dynamiku děje nenarušenou. Ačkoli by se mohlo, hlavně ze začátku, zdát, že se věnuje spíše epizodním příhodám, všechno do sebe zapadá a nic moc není navíc - a když už, pomysleme na to, že následují ještě dva díly. Které, jen tak mimochodem, musím zatraceně rychle sehnat.
Příběh nemá moc hluchých míst, a když už se ta někde objeví, nejsou velká. Ryan si zvládá čtenářovu pozornost stabilně držet od začátku do konce, i přes sušší pasáže popisující válku. Vélinův charakter se během dospívá mění a vyvíjí, stejně jako jeho přátelé a další postavy. Těch hlavních je jen pár a ani vedlejšími nejsme zahlceni - kdyby náhodou ano, vzadu je (jen lehce spoilerový) seznam vystupujících aktérů. Tak jako v ději, ani ve svém stylu nevyužívá autor přílišných příkras a odboček, jazyk je účelně jednoduchý a krásně se čte. Ani o zvraty není nouze, a předvídatelné tedy dvakrát nejsou. Vélin je sympatický hrdina, do kterého se lze snadno vcítit. Za více než zmínku stojí podařeně vystavěný svět - reálie jsou zajímavé, ale ne přehnaně, všechno čtenář bez problému pochopí za pochodu. Výcvik v klášteře ve mě lehce evokoval Levou ruku boží, stejně jako jiné části knihy i jiná díla, ale čemu to vadí? Atmosféra se povedla na jedničku.
Skrz naskrz jdeme chválit - postavy super, svět super, děj super, spád taky, zkrátka, jedna z nejlepších nových fantasy, co se mi za poslední dobu dostaly do ruky. Za celou dobu jsem se ani jednou nenudila (ani napodruhé!), takže kromě kvality vám mohu zaručit i zábavnost. Autor se s ničím nepáře, nezachází s postavami v rukavičkách a předkládá nám plně uvěřitelný příběh (nejen) o Vélinovi a o tom, jak se pere s osudem. A i když to nebude tak markantní - snad až na konec - magie se dočkáte taky! Co víc si přát?
Komentáře
Okomentovat